Akvarijní ryby

Mezi akvaristy nejběžnější tropická sladkovodní nádrž slouží jako místo, kde spolu můžeme chovat nejrůznější druhy ryb. V současnosti běžně dostupné akvarijní ryby, ačkoliv pocházejí z geograficky rozličných oblastí, jsou snadno chovatelné ve společenské nádrži, a to jednak díky své určité domestikaci (zdomácnění), a také díky svým podobným nárokům na prostředí. V níže uvedených popisech jednotlivých druhů ryb budou uváděny nejběžnější druhy ryb obvykle dostupné ve většině našich akvarijních prodejen.

Neznamená to však, že veškeré rybky nabízené v obchodech můžeme spolu umístit do jakéhokoliv akvária. Při výběru ryb musíme dbát na charakteristiku jednotlivých ryb a na jejich vzájemnou snášenlivost. Do společné nádrže nepatří ryby, které jsou dravé, nesnášenlivé a rvavé, další druhy zase ničí a požírají rostliny. Mnohé druhy vyžadují pro svůj zdárný chov dostatečně velkou nádrž a u jiných je také vhodné do určité míry přihlížet k jejich nárokům na některé parametry vody. I když prostředí v domovině mnoha ryb a tamní kvalita vody se často dosti liší od našeho akvária, tak přesto akvarijní ryby nabízené v našich prodejnách bez problémů překonají tyto rozdíly. Dospělé ryby jsou značně přizpůsobivé, zejména díky tomu, že jsou již po několik generací zdárně akvaristy odchovávány a přizpůsobeny tak podmínkám v našich akváriích. Výjimku tvoří ty druhy, které se doposud v akváriích běžně nemnoží a nabídka v obchodech tak u těchto ryb pochází většinou z importů z volné přírody.

Už při nákupu ryb v akvarijních prodejnách si všímáme stavu ryb v prodejních nádržích. Můžeme tak předem zabránit pozdějším neúspěchům a úhynům ryb. Rybky by samozřejmě neměly jevit známky nemoci, měly by být čilé, s nepoškozenými ploutvemi, nesmí mít zakalené oči, propadlé nebo vyboulené břicho či odstávající šupiny nebo jiná poškození. Nákup raději úplně odložíme, pokud se v některých prodejních nádržích povalují uhynulé ryby, a také tehdy, je-li v nich voda zakalená, zbarvená od léčiv nebo působí-li celkově neudržovaně.

Od každého druhu si pořizujeme vždy více kusů, neboť většina rybek se cítí lépe ve společnosti několika jedinců svého druhu či alespoň v páru. Také jsou nabízeny zpravidla ryby mladé, takže u mnoha z nich nejde doposud rozeznat jejich pohlaví, což je další důvod pro pořízení si většího počtu.

V každém případě u nákupu ryb z prodejny, případně i od spolehlivého chovatele, se doporučuje karanténa všech nových ryb. I když se rybky mohou zdát být na první pohled v pořádku a bez zjevných vnějších známek onemocnění, tak přesto mohou být nositelem infekce, parazita apod. Dostatečně dlouhou karanténou, zpravidla 2-3 týdny (v případě jakýchkoliv komplikací i déle), se tak dá předem zabránit problémům s následným léčením všech ryb ve společné nádrži. Karanténní nádrž má být přiměřeně velká vzhledem k počtu a velikosti ryb a alespoň částečně osázená rostlinami. Samozřejmostí je vybavení funkční filtrací, vzduchováním a topítkem. V případě, že možnost karanténního akvária nemáme, si po přinesení nových ryb mezi stávající osazenstvo pečlivě všímáme jejich zdravotního stavu a projevů chování. V záloze je pak vhodné mít připravené některé z léčiv pro případné okamžité zahájení léčby některé z nejčastěji se vyskytujících nemocí (např. tzv. krupička, zaplísnění apod. - viz nemoci).

Přeprava ryb a jejich chytání, přelovování je pro ně velmi vysilující a stresující. Převoz ryb z obchodu by měl být co nejrychlejší, bez zbytečného zdržení. Rybí se balí nejčastěji do plastového sáčku, kde je jen minimum vody a dostatek stlačeného vzduchu. Možné dofouknutí sáčku čistým kyslíkem se nesmí používat u ryb dýchajících vzdušný kyslík (labyrintky, někteří sumci). Stres u ryb během transportu bude alespoň částečně tlumit umístění sáčku do tmy (taška, krabice). Při nízkých teplotách vzduchu v chladných ročních obdobích je nutné sáček ještě dodatečně izolovat - hrozí rychlé prochladnutí, zejména při přepravě na delší vzdálenosti.

Po přinesení nových ryb je nevyklopíme ihned do akvária, ale je nutné pozvolna vyrovnávat rozdílnou teplotu i chemické vlastnosti vody. Otevřený sáček s přehrnutým horním okrajem zavěsíme do akvária tak, aby se nepřevrátil. Nejdříve postupně pomalu do sáčku přiléváme po trochách část vody z akvária, až do poměru přibližně jedna ku jedné. Následně můžeme pomalu sáček vylít i s vodou a rybami přímo do karanténní nádrže. Pokud nemáme k dispozici karanténu, voda z obchodu by se neměla dostat do společného akvária, takže buď potom rybky opatrně vylovíme ze sáčku síťkou, anebo obsah sáčku i s rybami přelijeme nejdříve do větší nádoby nebo kbelíku, odkud je teprve potom odlovíme.

  Kaprovité ryby - Cyprinidae

Kaprovité ryby chované v akváriích mají svoji domovinu z převážné většiny ve stojatých a pomalu tekoucích vodách v oblasti jihozápadní Asie. Patří sem malé i větší druhy parmiček, dania, kardinálky, razbory. Zpravidla se jedná o nenáročné, odolné a všežravé rybky. Mnohé z nich mají jeden nebo dva páry vousků, chybí jim tuková ploutvička typická např. pro tetrovité ryby. Společným znakem všech kaprovitých ryb jsou tzv. požerákové zuby na posledním páru žaberních oblouků, které slouží k rozmělňování potravy, neboť v tlamce kaprovité ryby žádné zuby nemají. Pohlaví jde většinou rozeznat podle plnějšího břicha samiček, naproti tomu samečci bývají u mnoha druhů výrazně vybarvenější.
Mezi kaprovité ryby nabízené v akvarijních prodejnách patří také závojnatky. Jedná se o uměle vyšlechtěnou formu karasa zlatého (Carassius auratus auratus). Různé barevné formy závojnatek se ale do běžného společného akvária nehodí, neboť neustále ryjí ve dně, vyhrabávají a ničí zasazené rostliny, jejich výkaly silně znečišťují vodu (nutná velmi silná filtrace). Vyhovuje jim spíše nižší teplota vody (kolem 20°C) a hodí se také do zahradního jezírka, kde snesou pokles teplot až ke 12°C. Na zimu je pak přemístíme do velkého prostorného jednodruhového akvária, kde mohou být jinak i celoročně.

  Trnobřiché ryby - Characidae, Alestidae, Lebiasinidae

Characidy jsou oblíbené, nenáročné, hejnové akvarijní ryby původem z jižní a střední Ameriky nebo Afriky (africké tetry z čeledi Alestidae). Jedná se převážně o drobné, výrazně zbarvené rybky, které si vždy pořizujeme v počtu několika kusů (min. 6-7 ks, lépe i více). Spokojí se s jakoukoliv potravou a zdržují se většinou ve středních částech vodního sloupce. Jejich typickým znakem je malá tuková ploutvička na hřbetě a v čelistech se jim skrývají drobné zoubky. Samečci mají na paprscích řitní ploutve droboučké trny (odtud označení čeledi trnobřiší), za které se občas při přelovování zachytí v síťce. Rybku pak násilím nevytahujeme, ale ponecháme ji volně ve vodě, kde se postupně sama dokáže vyprostit. Samičky jsou na rozdíl od samečků plnější v břišní partii, případně mají jinak tvarované ploutve, odlišné zbarvení nebo i velikost. Některé druhy teter vyžadují dostatek rostlinné potravy, takže pak v akváriu pak často okusují a požírají vodní rostliny (např. tetra kosočtverečná Hyphessobrycon anisitsi - syn. Hemigrammus caudovittatus, dorůstající velikosti až 8 cm, případně i jiné druhy).

  Živorodky - Poeciliidae

Živorodky jsou ryby, u kterých dochází k vnitřnímu oplození jiker a následnému vývoji zárodků uvnitř těla samičky, která pak rodí živé mladé rybky. Samečci mají řitní ploutev přeměněnou v tzv. gonopodium, s jehož pomocí dochází k oplodnění jiker uvnitř těla samičky. Samičky mají řitní ploutev klasického tvaru, dorůstají o něco větších velikostí než samečci a mají jinak tvarovanou hřbetní nebo ocasní ploutev. Jsou to všežravé, nenáročné rybky, vyžadující také dostatek rostlinné potravy. Necítí se dobře a dlouhodobě jim nevyhovuje chov v příliš měkké a kyselé vodě. Domovem živorodek je střední a jižní Amerika i přilehlé ostrovy. S původními druhy živorodek se však v akváriích většinou již nesetkáme, zato byla od některých druhů vyšlechtěna celá řada nejrůznějších barevných a tvarových forem.
U všech chovných forem plat, mečovek či pavích oček je nutné při cílevědomém odchovu jednotlivé variety důsledně oddělovat. Živorodky se totiž odchovávají téměř "samy" a o nestandardní křížence různých forem není u prodejců žádný zájem, takže je pak dosti obtížné takovéto odchovy vůbec prodat. Snad jen chovatelé velkých a dravých ryb si tyto mohou vzít jako "krmivo" pro své ryby. Vyšlechtit jinak čistokrevnou stálou formu vyžaduje dlouholetou, trpělivou a náročnou práci.

  Labyrintky - Osphronemidae

Labyrintky pocházejí převážně z jižní a jihovýchodní Asie. Jejich typickým znakem je pomocný dýchací orgán - labyrint, díky kterému mohou přijímat vzdušný kyslík, pro který se nadechují z hladiny. Labyrint je kostěný pár žaberních oblouků pokrytý hustě prokrvenou sliznicí, umístěný v horní části žaberní dutiny. Díky schopnosti přijímat kyslík ze vzduchu mohou tak obývat ve své domovině mělké, kalné a velmi teplé vody, s nízkým obsahem rozpuštěného kyslíku. Labyrintkám neprospívá dýchání velmi chladného vzduchu nad hladinou, s odlišnou teplotou než má voda, proto pozor např. v zimě při větrání. Běžné druhy labyrintních ryb jsou většinou nenáročné na vodu i na potravu a k ostatním rybám se chovají mírumilovně. U některých labyrintek často uváděná nesnášenlivost a rvavost je typická pouze k příslušníkům stejného druhu (např. bojovnice, rájovci či čichavci šedí). Chovné akvárium by proto mělo být dostatečně velké, dobře osazené rostlinami včetně plovoucích druhů a s dostatkem úkrytů. Samečci jsou v dospělosti výrazněji zbarvení než samičky, s protáhlejšími, delšími paprsky svých ploutví. U mnoha druhů staví samečci v době rozmnožování z bublinek vzduchu a ústního sekretu pěnové hnízdo, zapletené na hladině do plovoucích rostlin, ve kterém potom hlídají jikry i vylíhlý plůdek až do jeho rozplavání.

  Vrubozubcovité ryby (cichlidy) - Cichlidae

Cichlidy patří mezi ryby, u nichž je vyvinuta velmi intenzivní rodičovská péče o své potomstvo. V akváriích se nejčastěji chovají cichlidy pocházející z jižní a střední Ameriky nebo z Afriky. Z velkého počtu druhů se do společného akvária hodí pouze malé druhy rodů Apistogramma, Nannacara, Mikrogeophagus, z větších cichlid pak pouze klidné a relativně mírumilovné druhy jako jsou skaláry Pterophyllum nebo některé akary Aequidens. Pro začátečníky se příliš nedoporučují klidní a majestátní terčovci Symphysodon, vyžadující vysokou teplotu 28-30 °C, velmi čistou a měkkou vodu. Převážná většina ostatních druhů cichlid jsou bojovné až rvavé ryby, hájící si důrazně své teritorium, které také často ničí a požírají vodní rostliny. U většiny cichlid se obtížně rozlišuje pohlaví a pouze v době tření lze rozpoznat samičku podle tzv. třecího kladélka jiker. Africké druhy cichlid z jezer Tanganika a Malawi (ale i další druhy odjinud), se nazývají jako tlamovci podle toho, že přechovávají své jikry i vylíhlý potěr v tlamce. Další druhy kladou jikry do různých jeskyněk, vyhloubených jamek ve dně, na ploché kameny nebo na široké listy rostlin. Následně je celý pár, případně pouze jeden z rodičů, chrání a ošetřuje, stejně jako vykulený plůdek, a to po dobu několika týdnů až měsíců. Cichlidy vyžadují kvalitní a pestré krmení, zejména živou potravou, kterou lze nahradit mraženým krmivem. Mnohé druhy vyžadují i dostatek rostlinné potravy. Jednotvárné podávání umělých krmiv rybám dlouhodobě nesvědčí, a i když si na ně mohou navyknout, používáme je pouze jen jako doplněk jejich potravy.

  Sumci - Siluriformes

Z velkého množství nejrůznějších sumcovitých ryb rozšířených ve sladkých vodách celého světa, jsou do společenských akvárií nejvhodnější zpravidla pouze drobní sumečci ze dvou čeledí původem z jižní Ameriky.

  Krunýřovci - Loricariidae

Sumci z čeledi ryb krunýřovcovitých obývají ve svém přirozeném prostředí většinou rychle tekoucí vody, k čemuž mají přizpůsobené ploché tělo a z tlamky je vytvořena jakoby přísavka, pomocí které se přidržují v silně proudící vodě. Další krunýřovci, např. z rodu Otocinclus, se vyskytují i ve stojatých, pomalu tekoucích vodách a mohou dýchat také atmosférický kyslík pomocí části sliznice střeva. Také velcí krunýřovci rodů Hypostomus a Glyptoperichthys, kteří se však do běžných společenských nádrží nehodí, přijímají vzdušný kyslík a to díky silně prokrvené sliznici žaludku. Krunýřovci mají povrch těla pokrytý tenkými kostěnými destičkami, které vytvářejí ochranný krunýř. Zajímavým způsobem regulují krunýřovci množství světla dopadajícího do oka a to pomocí zvláštního laloku vystupujícího z okraje duhovky oka, jehož rozpínáním a stahováním reagují na intenzitu světla. Samečky krunýřovců rozpoznáme mnohdy podle trnovitých výrůstků na hlavě a na prsních ploutvích. Většinou je u krunýřovců také silně vyvinuta péče o potomstvo. Vytírají se do různých dutin, kde pak sameček ošetřuje a hlídá jikry i plůdek. Krunýřovci vyžadují dostatek nejen rostlinné potravy, ale i potravu živočišného původu. Rozhodně to nejsou jen pouhí "čističi", jak se často laicky nazývají. Dále jsou pro ně nezbytné rovněž balastní látky, které jim zajistíme např. vloženým kořenem, který pak neustále ožužlávají a seškrabují jeho povrch.

  Pancéřníčci - Callichthyidae

Pancéřníčci jsou mírumilovné, hejnové rybky, zdržující se u dna nádrže, kde neustálým pohybem prohledávají a kypří písek a hledají různé zbytky potravy. Znamenitě tak přispívají k prokysličování a k čistotě akvarijního dna. Chováme je vždy ve skupince několika kusů. Jsou mírně plaší a lekaví, nesnáší silné světlo a v nádrži jim poskytneme dostatek úkrytů. Jejich tělo je po stranách pokryto dvěma řadami překrývajících se kostěných destiček, kolem úst mají několik různě dlouhých vousků, které jim slouží jako hmatový a chuťový orgán. Mají vyvinuté přídavné střevní dýchání, kdy tlamkou naberou na hladině vzduch, polknou ho, ve střevě pak dojde k využití kyslíku a zbytek plynů nakonec vychází řitním otvorem ven. I když je detrit a různé zbytky potravy určitou částí jejich potravy, nejsou to jen "požírači zbytků", ale vyžadují také další vydatné a pestré krmení různorodou potravou.

  Gavúni - Atheriniformes

Gavúnovité ryby se vyskytují převážně v subtropických i tropických mořích a jen menšina druhů žije ve sladké vodě. V akváriích se chovají nejčastěji ryby čeledí Bedotiidae, Melanotaeniidae, Pseudomugilidae a Telmatherinidae. Jejich charakteristickým znakem jsou dvě hřbetní ploutve, přičemž přední je mnohem menší než zadní.
Jsou to klidné, mírumilovné, dlouhověké rybky, vyznačující se zpravidla dosti pomalým růstem a pozdním dospíváním, takže své nádherné zbarvení získávají oproti většině jiných akvarijních ryb až poměrně později. Jedná se o hejnové rybky a pořizujeme si jich tedy vždy více kusů. Dopřejme jim dostatečně velké akvárium s dostatkem volného prostoru pro plavání. Na parametry vody jsou tyto ryby značně přizpůsobivé, většinou vyžadují neutrální až slabě zásaditou vodu, polotvrdou až tvrdou. Výjimku tvoří druhy Melanotaenia maccullochi a Melanotaenia praecox, kterým nevadí ani měkčí a kyselejší voda. Gavúnci se vytírají postupně po dobu několika po sobě následujících dnů až týdnů, kdy denně odkládají do spleti jemnolistých rostlin vždy pouze malou část jiker.