Bezobratlí
Mezi živočichy chované v našich akváriích patří nejen ryby, ale také bezobratlí, které si pořizujeme buď záměrně, např. krevety nebo některé druhy vodních plžů, případně si mnohé škůdce i parazity můžeme
zavléci do akvária také nechtěně. Plže díky jejich vajíčkům na vodních rostlinách a různé nezvané bezobratlé, jako nezmary, ploštěnky, pijavky a další, si můžeme přinést s nalovenou živou potravou i jinak.
Často se v obchodech objevují také terarijní živočichové, jako jsou raci, krabi a z obratlovců pak želvy nebo žáby. I přestože bude prodávající tvrdit, že např. někteří raci či žabky se hodí i k rybám, je soužití těchto
živočichů v omezeném prostoru akvária
NEVHODNÉ! Pokud si některé z nich přesto chcete pořídit, je nejlepší zařídit pro ně samostatnou nádrž.
Krevety
Krevety se teprve v několika posledních letech těší vzrůstající oblibě a popularitě. Stoupající zájem mnoha akvaristů má příčinu nejen v rozmanitosti jejich barev, ale i díky fascinujícím životním projevům těchto čilých tvorů.
Krevety (
Caridea) patří spolu s raky, humry, garnáty, langustami a kraby k vývojově nejpokročilejší skupině korýšů a z hlediska taxonomie náleží do řádu
Decapoda - desetinožci. Drobné druhy sladkovodních krevetek se
chovají nejen jako doplňkoví živočichové v běžných okrasných nádržích, kde se stávají významnými pomocníky v boji s řasami, ale čím dál častěji se objevují také akvária, kde jsou krevetky jedinými či převažujícími chovanci.
Výběr
Tak jako i při výběru ryb, platí také u nákupu krevet, že je nezbytné respektovat nároky pořizovaných druhů. Ne každá kreveta nabízená v obchodech se hodí do jakékoliv nádrže. Některé druhy jsou dokonce dravé, další zase
vyloženě řasožravé a jiné patří do skupiny tzv. filtrujících krevet. Dravé krevety, patřící převážně do rodu Macrobrachium, jsou dosti agresivní, jak vůči jiným krevetám či rybám, tak k sobě navzájem. Rozpoznáme je zpravidla
podle mohutnějších klepítek a dorůstají větších rozměrů. Filtrující krevety (nejčastěji z rodů
Atya, Atyopsis) jsou i přes svoji větší velikost (až 10 cm) naprosto neškodné a mírumilovné. Jejich rozpoznávacím znakem jsou první
dva páry "končetin", které mají přeměněny v nápadné lapací vějířky sloužící k zachytávání potravy (planktonu, detritu). Nejrozšířenější skupinou a zároveň pro začátečníky nejdoporučovanější jsou drobné druhy všežravých či
řasožravých tzv. trpasličích krevetek. Patří sem výlučně sladkovodních rody
Caridina, Neocaridina a právě o těchto bude pojednávat zbylá část tohoto textu.
Nároky chovu
Pro samostatný chov nejmenších druhů krevetek postačí nádrž o objemu 10-20 l. Pouze
Caridina japonica dorůstající o něco větších rozměrů vyžaduje alespoň 50 l akvárium. Krevetky jsou velmi společenské, a proto si je
pořizujeme vždy ve skupince několika jedinců od jednoho druhu (min. 6-10 kusů). I drobné druhy krevetek se mohou chovat společně s malými rybkami (paví očka, platy, pancéřníčci apod.). Chov se středně velkými rybami
je sice možný, ale krevetky jsou pak dosti plaché a neustále skryté. Výjimku tvoří vzrostlejší
Caridina japonica, které ani přítomnost odrostlejších ryb nevadí. Naprosto nevhodné je soužití s velkými či dravými druhy ryb
(cichlidy, čichavci, parmičky apod.). Krevetky vyžadují určitý čas, než se přizpůsobí na přítomnost rybích společníků, a naopak i některým rybkám chvilku trvá, kdy po marném prohánění poznají, že tito noví
tvorové "nejsou k snědku". Také spolu nekombinujeme příbuzné druhy krevetek, neboť může nastat jejich nežádoucí křížení. Krevetky jsou také známé tím, že mohou i vylézat z nádrže ven mimo vodu, takže je vhodné
používat přiléhavá krycí skla nebo těsný kryt. Časté opouštění vody může signalizovat chov v nevhodných podmínkách, zatímco občasné náhodné vyskočení nad hladinu či mimo nádrž je jen případnou úlekovou reakcí např. na
únik před rybami. V nádržích s krevetkami se vyhýbáme použití výkonných filtrů s čerpadlem, stejně jako hrubých filtračních náplní s velkými otvory, kdy hrozí pronikání či nasávání mladých jedinců s následným úhynem. Při
společném chovu s rybami zajistíme krevetkám dostatek úkrytů i husté porosty rostlin (
Vesicularia, Najas, Ceratophyllum, Egeria, Rotala, Riccia). Výborně poslouží zejména husté spleti jávského mechu
Vesicularia dubyana,
který se hodí nejen jako úkryt pro mladé jedince krevetek, ale také se zde zachytávají různé drobné částečky potravy.
Voda
Krevetky jsou poměrně přizpůsobivé vzhledem k fyzikálním i chemickým parametrům vody. Nesnáší však prudké výkyvy a změny hodnot. Optimální teplota je v rozmezí 20-28 °C, hodnota pH mezi 6,0-8,0 a tvrdost vody by neměla dosahovat extrémních hodnot. Pokud možno nepoužívejme velmi měkkou vodu, neboť krevety vyžadují vápník pro stavbu svého krunýře. Nádrž musí také mít dokonale fungující biologickou rovnováhu a z tohoto důvodu je naprosto nevhodné pořizovat si krevetky do čerstvě založeného akvária. Krevetky nesnáší také vysoké hodnoty dusičnanů, takže dodržujeme pravidelnou částečnou výměnu vody, která má pozitivní efekt na množení i na svlékání jejich krunýře. Při vypouštění nových jedinců je nezbytná dostatečně dlouhá doba aklimatizace, aby se zabránilo stresu způsobenému změnou parametrů vody. Uzavřené sáčky s krevetkami nejdříve ponecháme přibližně půl hodiny volně položené na hladině, aby se vyrovnal rozdíl teplot. Potom opatrně dolijeme asi třetinu vody z akvária a po několika minutách tento postup ještě dvakrát opakujeme. Nakonec krevetky opatrně vylovíme, nejlépe pomocí skleněné "fajfky".
Pozor! Při chovu krevet se důrazně vyvarujeme použití přípravků obsahujících měď (léčiva, přípravky na hubení plžů, přípravky proti řasám). Dále zamezíme vysokým koncentracím hnojiv i prostředků na úpravu vody. V místnostech, kde je umístěno akvárium s krevetami, vyloučíme používání sprejů proti hmyzu i různých osvěžovačů vzduchu.
Potrava
Krevetky jsou všežravci a mezi jejich přirozenou potravu patří porosty některých druhu řas, ale i různé nánosy bakterií a prvoků či rozličná organická hmota v různém stupni rozkladu. Níže popisované druhy mají zakončení prvních dvou párů svých končetin uzpůsobené do tvaru jakýchsi kartáčků, kterými sbírají a oždibují to, co se usadilo či vyrostlo na rostlinách i na různém podkladu. Krevetky nijak nepoškozují ani ty nejjemnější a nejkřehčí rostliny. Díky tomu se podílí do určité míry na udržování čistoty v našich akváriích a mohou hrát významnou roli při likvidaci některých druhů řas. V největší oblibě mají především krátké zelené řasy, zato štětičkovým nebo dlouhým vláknitým řasám se vyhýbají. Jinak krmíme krevetky běžnou potravou pro ryby. Přijímají vločky, tabletky i granulky, ale i mražené krmivo (buchanky, větší jedinci patentky) a rostlinnou potravu (okurky, paprika). Při překrmování umělou potravou však nemůžeme čekat, že se krevety aktivně zapojí do požírání povlaků řas.
Rozmnožování
Krevetky jsou odděleného pohlaví, rozmnožují se vajíčky, kdy u nich dochází k vnějšímu oplození. Světlá nebo nažloutlá skvrna na hřbetě samiček za jejich hlavou jsou nově se tvořící vajíčka. Oplozená vajíčka udržují samičky mezi plovacími nožkami vespod pod zadní částí těla. Mladé krevetky, které jsou dokonalou kopií dospělců, se líhnou po 4-5 týdnech ve velikosti pouhých 2-3 mm. V případě společného chovu s rybami jim v této době hrozí nebezpečí, že skončí jako jejich potrava. Dbáme také opatrnosti při odkalování dna v akváriu a při propírání filtrační hmoty, kde se mohou skrývat drobní mladí jedinci, které snadno přehlédneme. Při poměrně rychlém růstu, kdy se malé krevetky živí stejnou potravou jako dospělí jedinci, dochází zhruba každé 2-3 týdny ke svlékání jejich krunýře. U větších krevet se interval svlékání krunýře dle podmínek prodlužuje. Po svlečení je několik hodin kreveta snadno zranitelná a zdržuje se v úkrytu. Svlečený starý krunýř lze pak často nalézt v akváriu. V době krátce po svlékání dochází také k oplodnění samic. Kromě přímého vývoje, kdy se z vajíček líhnou plně vyvinuté mladé krevetky, dochází u některých druhů také k nepřímému vývoji s larválním stádiem, při kterém se z vajíček líhnou nejprve mikroskopické larvy, jejichž další vývoj pak probíhá často v mořské či brakické vodě.
Druhy
Názvosloví krevet je velmi komplikované a přesné druhové určení je často velmi obtížné až nemožné. U mnoha druhů sladkovodních krevet existuje velká vzhledová variabilita i v rámci původní oblasti jejich výskytu ve volné přírodě. To je dále komplikováno existencí řady vžitých neplatných synonym i vznikem vícerých obchodních či chovatelských názvů. Při chovu v zajetí dochází také k záměrnému i nechtěnému vzniku mezidruhových kříženců, dále také existují i vyšlechtěné barevné formy či dokonce uměle dobarvovaní jedinci. Se stručnými popisy je zde uvedeno pouze několik nejčastěji u nás chovaných druhů.
Caridina multidentata (syn. C. japonica) - Nejznámější ze všech druhů krevet, která se stala v osmdesátých letech díky Japonci Takashi Amanovi průkopníkem v následném "krevetím boomu". Původní oblastí výskytu ve volné přírodě je Japonsko, Taiwan a Korea. Dorůstá velikosti přibližně 5 cm, kdy větší jedinci jsou samičky, zatímco samečci zůstávají v dospělosti znatelně menší (3,5 cm) a štíhlejší. Zbarvení je světlé až průsvitné, po stranách s několika nahnědlými tečkami a skvrnami. Jedná se o velmi nenáročný a mírumilovný druh. Může se dožívat věku až 5 let. Je to všežravec, živící se řasami, detritem, uhynulými živočichy a nepohrdne ani umělou potravou. Odchov v akváriu je díky larválnímu vývoji zpravidla nemožný. Ve volné přírodě se množí v řekách ústících do moře, kde se vylíhlé larvy dostávají po proudu do mořské vody a teprve po dokončení svého vývoje se vracejí do zpět do sladké vody.
Neocaridina heteropoda (syn. N. denticulata) - Nenápadně zbarvený druh, boky jsou zpravidla bez teček nebo s nevýraznými proužky. Pochází z Číny a Taiwanu. Dorůstá maximální velikosti okolo 3 cm. Tyto krevetky jsou vhodné jako první druh pro začátečníky, a to jak díky své nenáročnosti a odolnosti, tak díky nízké ceně neboť se velmi snadno množí. Všežravec, živící se mimo jiné také řasami. Sameček bývá nevýrazně zbarvený často až průhledný, větší samičky jsou o něco pestřeji zbarvené.
Neocaridina heteropoda var. "Red" často označovaná jako "Cherry" je červenou barevnou formou tohoto druhu. Díky svému atraktivnímu zbarvení je mezi chovateli velmi rozšířená. Ve volné přírodě se nevyskytuje, jedná se pravděpodobně o uměle vyšlechtěnou varietu. Pohlaví je snadno rozlišitelné. Samičky jsou velmi sytě červeně až rudě vybarvené, zatímco menší samečci mají mnohem světlejší zbarvení často jen s nepatrným nádechem červené barvy, která se u nich při stresu zcela ztrácí. Nároku na chov jsou stejné jako u výchozí formy, která je snad o něco odolnější. Pozor! Nesmí se chovat spolu s původní formou, jinak dochází ke snadnému křížení a červená barva pak po několika generacích mizí.
Neocaridina palmata - Nenáročný, nenápadně zbarvený druh, který je velmi podobný a snadno se zaměňuje s častěji chovanou základní formou Neocaridina denticulata. Správné druhové určení je možné pouze pomocí mikroskopu. Nenáročný druh, všežravec, jehož množení není obtížné.
Caridina babaulti - Druh se zajímavým zelenavým zbarvením, které se v plné kráse projeví pouze tehdy, pokud nejsou krevetky stresovány. Chovatelsky vcelku nenáročný druh, vyžadující vodu s vyšší tvrdostí a se zásaditým pH. Množení těchto zajímavě zbarvených drobných krevetek pocházejících z Indie je bohužel málo produktivní.
Caridina simoni - Krevetka s charakteristicky prohnutou zadní částí těla, zbarvená téměř průsvitně s jemným náznakem žluté, hnědé či červené barvy. Na bocích těla jsou výrazně zbarvené tenké proužky. Jedná se o přizpůsobivý druh, kterému však vyhovuje spíše měkká a kyselá voda. I přes nepřímý vývoj potomstva nečiní množení větších problémů, neboť larvální stádium probíhající ve sladké vodě je velmi krátké a pokročile vyvinuté larvy během této doby nepřijímají žádnou potravu.
Caridina sp. "Crystal red" - Selektivně prošlechtěná barevná forma patřící nejspíše ke druhu Caridina serrata. Střídající se proužky červené a bílé barvy činí tuto krevetku velmi atraktivní, objevují se ale i jedinci s převažující červenou či bílou barvou. Druh nesnáší zvýšené hodnoty dusičnanů a řadí se k chovatelsky náročnějším krevetkám.
Plži
Plži
(Gastropoda), lidově nazývaní také jako šneci, jsou přirozenou součástí jak venkovních vod, tak také našich akvárií, kde plní nezastupitelnou úlohu při požírání všemožných druhů řas, uhnívajících starých listů rostlin, různých organických zbytků, nespotřebované potravy i uhynulých ryb. Tato jejich úloha v biologické rovnováze však není příliš velká, nýbrž pouze doplňková a nesmíme se tedy na ně spoléhat jako na "údržbáře", kteří za nás budou akvárium udržovat a čistit od zbytků. Plži ale nemusí hrát v akváriu pouze kladnou roli. Jejich záporné působení nastává při přemnožení nebo nedostatku vhodné potravy, kdy mohou poškozovat jemnolisté rostliny a mnohým, zejména větším druhům plžů, pak slouží rostliny dokonce jako hlavní složka jejich potravy. Vhodné druhy plžů a jejich přiměřený počet by však přesto neměl chybět v žádném akváriu.
Pokud si některé druhy plžů nechtěně zavlečeme do nádrže, je posléze velmi obtížné až nemožné se jich zcela zbavit. Nejrůznější drastické chemikálie určené k jejich hubení nemusí být stoprocentně účinné a škodí navíc nejen všem bezobratlým, ale i rybám a rostlinám. S přítomností plžů se následně musíme prostě smířit, neboť do společenství akvária zcela jistě patří. Případné přemnožení plžů v našem akváriu je často určitým indikátorem nezdravého překrmování ryb, kdy při nadbytečném množství dodávané potravy vznikají vhodné podmínky pro expanzivní množení zejména drobných druhů plžů. Jejich počet lze pak regulovat zpravidla pouze pravidelným ručním odstraňováním. V obchodech se prodávají také různé pasti, do kterých se vkládá návnada (tabletové umělé krmivo pro ryby apod.), které naláká plže nalézt dovnitř, a zpět ven se díky zpětné zarážce již nedostanou. Pro některé druhy ryb se mohou stát plži i jejich vajíčka také složkou potravy. Ve společném akváriu je při dostatečném "vyhladovění" požírají např. skaláry, čichavci šedí, rájovci, bojovnice i další druhy ryb. K poškozování jemnolistých rostlin od plžů dochází zpravidla pouze tehdy, pokud mají tito nedostatek potravy, řas a různých zbytků, což bývá časté hlavně v čerstvě založených nádržích. Pak je možné je přikrmovat spařeným listem salátu, kopřivou i jinou zeleninou, na které se pak slézají (nejvíce přes noc), takže je tímto způsobem můžeme snadno sbírat a snižovat tak jejich počty.
Upozornění! Velmi měkká a kyselá voda (pH<7,0) všem druhům vodních plžů dlouhodobě neprospívá! Plži pak totiž nemají dostatek vápníku na tvorbu svých ulit a dochází tím k jejich narušování, děravění až k postupnému úplnému rozpadu. Řešením, jak jim zajistit dostatek tohoto pro ně nepostradatelného prvku, může být např. to, že se do akvária vloží vápníkové tablety, sépiová kost, schránky mořských měkkýšů nebo i kousky vápence a sádry. Dále jsou také všichni plži velmi citliví na léčiva a chemikálie s obsahem mědi!
Vodní plži z našich domácích vod do akvária v žádném případě nepatří! Jednak většinou dlouhodobě nesnáší vyšší teploty vody a hlavně mohou být přenašeči různých nemocí či parazitů, a to i v případě dodržení dlouhodobé karantény.
V následujícím přehledu nejběžnějších druhů plžů vyskytujících se v akváriích, si můžete určit ty druhy, které již v akváriu máte, případně i ty, které si teprve plánujete pořídit.
- ampulárka argentinská (Pomacea bridgesi) - Největší plž chovaný v akváriích, dorůstající 6-7 cm. Nabízí se v několika různých barevných formách, často také pod názvem měchýřovka východní (syn. Ampullaria australis, Pomacea australis).
Využívají kombinované plicní a žaberní dýchání. Při nedostatku kyslíku ve vodě dýchají tzv. plicními vaky vzdušný kyslík pomocí zvláštní chobotovité trubice, kterou vysouvají nad hladinu. Občas vylézají mimo vodu, a také mohou v přírodě přečkat i krátkodobé vyschnutí vody
díky zatahovatelnému víčku (operculum), kterým se uzavře otvor do ulity. Tito plži nejsou hermafroditi, ale mají oddělené pohlaví, takže pro množení je nutné chovat jedince obojího pohlaví, které je však obtížně rozlišitelné. Samička klade měkká, mléčně zbarvená vajíčka do
kokonu umístěného mimo vodu (na listy rostlin, v akváriu např. na krycí sklo). Po krátké době snůška ztvrdne a zbarví se do žluta či oranžova někdy až do narůžovělé barvy. Přibližně po 3-4 týdnech se pak při dostatečné vlhkosti líhnou mladí plži. Vzhledem ke své velikosti
vyžadují ampulárky dostatek potravy. Nestačí jim jen různé zbytky jako jiným plžům, a proto je přikrmujeme listy salátu i jinou zelenou potravou, jinak se mohou pustit do okusování jemnolistých rostlin. Výkaly těchto robustních plžů dosti zatěžují vodu, takže na jednoho
dospělého plže počítáme v akváriu s potřebným objemem minimálně 30 litrů vody.
- ampulárka okružáková (Marisa cornuarietis) - Druh ampulárky s plochou ulitu o velikosti až 5 cm, zbarvenou proužkovaně, existují však i žlutě zbarvené formy bez proužků. Mladí jedinci velcí do 2 cm jsou podobní běžným ampulárkám,
dospělí plži jsou někdy mylně řazeni k okružákům. Dýchají pomocí plic i žáber, a mají také dýchací trubici (sifon). Jsou odděleného pohlaví, kdy samečci mají kruhový otvor do ulity, zatímco samičky jsou větší a otvor do ulity je u nich oválný. Vajíčka ve slizovitém obalu kladou
pod vodou. Tento druh je nechvalně proslulý svou žravostí. Požírá veškeré rostliny, řasy, uhynulé ryby, různý odpad i vajíčka a mladé plže jiných druhů.
- neritina zebra (Neritina natalensis) - Překrásně zbarvení plži původem z jižní Afriky dorůstající velikosti do 2 cm, odděleného pohlaví, patřící do čeledi zubovcovití (Neritidae). Samička může klást vajíčka i několik týdnů po
vnitřním oplodnění samečkem. V akváriích se však množení nedaří, i když poměrně často zde dochází k nakladení jednotlivě roztroušených vajíček, ale pro dokončení vývoje je nezbytná slaná (mořská) voda. Ve volné přírodě se po vylíhnutí z vajíček dostávají miniaturní larvy s
proudem vody do moře a teprve po ukončení svého vývoje se vrací později zpět do sladké vody. Neritiny dýchají pomocí žáber a mohou se dožívat věku až 4 let. Živí se výhradně řasami, rostliny při dostatku této potravy zpravidla nepoškozují.
- piskořka věžovitá (Melanoides tuberculata) - Velmi zajímavý druh plže s podlouhlou, špičatou ulitu, v délce do 2 cm. Patří k teplomilným, živorodým plžům a jedná se o hermafrodity. Kromě pohlavního rozmnožování je u nich možná
také partenogeneze (vývin nového jedince ze samičího vajíčka, které není oplozeno samčí pohlavní buňkou), takže i pouhý jeden samotný plž může mít své potomstvo. Přes den tohoto velmi užitečného plže příliš nespatříme, neboť žije skrytě, kdy je zahrabán v substrátu dna,
které svým neustálým prolézáním dokonale kypří a zabraňuje tak jeho slehnutí i tvorbě anaerobních (bezkyslíkatých) míst. Ven ze dna vylézají piskořky hlavně při setmění a přes noc, kdy je pak můžeme při jejich přemnožení snadněji ručně vysbírávat. Piskořky se živí různými
zapadlými zbytky krmiva, odumřelými částmi rostlin i řasami. Zdravé kořeny rostlin ani jejich listy nepoškozují.
- levatky (Physidae) - Ulita těchto plžů je levotočivá, dole širší, ke konci pak protáhlá do špičky, s velikostí maximálně do 10 mm. V akváriích se vyskytuje buď naše domácí levatka říční (Physa fontinalis), která má vejčitou
ulitu s neostrým vrcholem, případně je běžná také teplomilná levatka ostrá (Physa acuta), jejíž ulita je ostře zakončená a má původ v oblastech kolem Středozemního moře. Levatky kladou svá vajíčka do pevného, průsvitného, rosolovitého shluku na rostliny, kameny i různé předměty.
Levatkám je velmi podobný také načervenale zbarvený australský plž Physastra proteus, který ale taxonomicky náleží do dále uvedené čeledi okružákovitých.
- okružáci (Planorbidae) - Nejčastěji se v akváriu objevují drobní plži s plochou, zakulacenou ulitou zbarvenou dohněda, velcí 5-8 mm, kteří patří k druhu Helisoma trivolvis s původem v severní Americe anebo stejně drobní, ale
načervenale zbarvení Helisoma nigricans, jež pochází z jižní Ameriky. Dále můžeme v našich nádržích najít také větší okružáky rodů Planorbis, Planorbarius, Planorbella dorůstající 2-3 cm. Vajíčka těchto hermafroditních plžů jsou kladena do průhledných shluků pevně
přilepených na rostlinách, kamenech, kořenech i na různé dekoraci.
Okružákům jsou také velmi podobní kružníci (Gyraulus), vyskytující se i v našich domácích vodách.
- plovatky (Lymnaeidae) - Tvarem své ulity se podobají levatkám, avšak na rozdíl od nich mají ulitu pravotočivou (což znamená, že otvor do ulity je situovaný napravo, pokud se díváme na ulitu s vrcholem směrem nahoru a vidíme
otvor do ulity). Dýchají plícemi vzdušný kyslík a mají zřetelná trojúhelníková tykadla, jakoby "ouška". V přírodě dorůstají dle druhu od 1 cm až do 7 cm. Velké vzrostlé plovatky mohou poškozovat rostliny. Většina plovatkovitých plžů slouží jako mezihostitelé širokého
spektra parazitů (motolice, hlístice, tasemnice).
Kromě plovatky bahenní (Lymnea stagnalis) se může v akváriích objevit také v naší fauně nepůvodní, zavlečený druh blátivka americká (Pseudosuccinea columella).
- kamomil říční (Ancylus fluviatilis) - I když náleží do čeledi okružákovitých plžů, je jeho ulita plochá, bez závitů, ve tvaru špičaté čepičky s vrcholem blíže k zadnímu konci, ohnutým dozadu a mírně skloněným vpravo.
Dorůstá velikosti maximálně 8 mm. V akváriích je jeho výskyt vzácný ani dlouhodobě nepřežívá neboť se ve volné přírodě vyskytuje v prudce tekoucích a bohatě okysličených vodách.
K dalším okružákovitým plžům s ulitou, která není spirálovitě točená, ale plochá, patří také člunky (Ferrissia). Zbarvení ulity je světlé až průsvitné, s velikostí pouhých 5 mm, neostrý vrchol je nahnutý vpravo dozadu. Ve volné přírodě žijí ve stojatých a
pomalu tekoucích vodách.
- člunice jezerní (Acroloxus lacustris) - Tento druh patří do čeledi plžů člunicovitých (Acroloxidae). Plochá ulita je dosti tenká a křehká, s velikostí do 8 mm. Vrchol relativně nízké ulity směřuje vlevo dozadu.
Díky průsvitné ulitě vypadají tito šneci při svém výskytu v akváriu jako malé bílé skvrny pohybující se na rostlinách nebo na skle. Jinak jsou naprosto neškodní a pro jejich případné přemnožení, tak jako i u všech ostatních druhů plžů, platí to, že pokud snížíme
dostupnost přebytečného množství krmiva, sníží se také populace plžů.
Mlži
Velmi ojediněle si můžeme např. při krmení živými nitěnkami zavléci do akvária také drobné druhy sladkovodních mlžů, kteří vypadají jako malé škeble o rozměrech 5-15 mm. Jedná se o okružanky
(Sphaerium), hrachovky
(Pisidium), případně okrouhlice
(Musculium).
Své tělo mají tito zástupci měkkýšů chráněné ze stran dvěma lasturami. Mlži jsou většinou nenápadní a málo pohybliví živočichové, žijící na dně stojatých nebo pomalu tekoucích vod, kde jsou často zahrabáni do poloviny nebo zcela v bahnitých či písčitobahnitých
sedimentech. V akváriu mohou krátkou dobu přežívat v substrátu dna, kde ničemu neškodí.
Ploštěnky
Různé druhy ploštěnek
(Turbellaria) si do akvária zaneseme s nedostatečně propranou živou potravou, případně i s novými rostlinami. Ploštěnky jsou červi s plochým tělem, velcí do 1 cm, barvu mohou mít šedou, bílou, hnědou i načernalou. V akváriu se množí
velmi rychle a často o jejich přítomnosti nemáme ani tušení, neboť se shlukují v substrátu pod kořeny rostlin i pod kameny, odkud vylézají až navečer a za tmy. Pohybují se lezením po podkladu a po skle. Živí se různými zbytky i živou potravou, kterou k sobě
přilepí, čímž mohou být v noci nebezpečné i pro potěr a malé rybky.
K vyhubení ploštěnek nám nepomůže jejich rozmačkávání a ani ryby je příliš nepožírají. Pouze výjimečně se stanou potravou pro vyhladovělé rájovce, čichavce, bojovnice nebo cichlidy. S úspěchem se na ně však může nastražit návnada - mleté, naškrábané maso
zabalené do jemné dírkované tkaniny nebo kousek kůže ze slaniny, které se zavěsí do rohu akvária. Ploštěnky se na zde slézají zejména během noci a z nástrahy je pak opakovaně oplachujeme pod tekoucí horkou vodou. K jejich hubení se dá použít také voda s
vyšší koncentrací soli stejně jako některé chemické přípravky zakoupené v odborných prodejnách. Při použití chemie však mějme na paměti, že ve větších dávkách hrozí určité nebezpečí i pro jiné obyvatele akvária včetně vodních rostlin.
Nezmaři
Nezmar (Hydra) je až 15 mm velký láčkovec s různě dlouhými žahavými chapadly. Množí se pohlavně i nepohlavně, tzv. pučením, kdy na těle dospělce vyrůstají noví jedinci, kteří se posléze oddělují. Při roztržení nebo utržení části nezmara se dokáže také každá z
oddělených částí původního těla přeměnit na dalšího nezmara. V přírodě se nezmaři vyskytují ve stojatých vodách, ve kterých jsou poměrně nároční na čistotu prostředí. Zde se živí převážně drobnými bezobratlými živočichy, např. různými korýši. Do akvária si je
můžeme zavléci nejčastěji právě s naloveným živým planktonem a může zde být nebezpečným hlavně pro nemotorný čerstvě rozplavaný potěr, kdy dokáže svými žahavými chapadly omráčit svoji kořist, kterou si podá do láčku a stráví. Také větším rybkám jsou jejich
dotyky nepříjemné, i když je přímo neohrožují. U naloveného planktonu odstraníme nezmary tak, že vodu s planktonem necháme v nádobě několik minut odstát, nezmaři se mezitím přichytí na stěny a vodu pak opatrně slejeme. V akváriu je mohou při vyhladovění požírat
čichavci, rájovci i parmičky nádherné. U nádrží s potěrem je nejlepší plůdek opatrně slít do jiného akvária a nádrž s nezmary důkladně vydezinfikovat např. solí. Hubíme je dále různými prodávanými chemikáliemi a škodí jim také malý kousek mědi vložený v akváriu.
S chemií a mědí zacházejme avšak opatrně, hrozí totiž určité nebezpečí i pro citlivé ryby.
Pijavky
Nejčastěji si pijavky můžeme přinést s živými nitěnkami. Jsou však mezi nimi dobře viditelné a rozeznatelné, takže je proto můžeme zavčas odstranit. Dále se mohou do akvária dostat také jejich vajíčka, přichycená hlavně na rostlinách z našich vod, pokud u nich
nedodržíme určitou dobu karantény (4-5 týdnů). Pijavky mají kruhovité přísavky na obou koncích těla, jimiž se dokážou přichytit na hostitele a sát jeho krev. Další druhy pijavic se živí dravě vodními bezobratlými. Na těle i žábrách ryb nejčastěji parazituje
chobotnatka rybí (Piscicola geometra) o velikosti až 4-5 cm, případně
chobotnatka lemovaná (Hemiclepsis marginata). Napadenou rybu přelovíme do nádržky s osolenou vodou (cca 20 g na 1 litr), kde pijavka po několika minutách odpadne. Pokud ne, odstraníme ji z
ryby pinzetou. Poškozená místa mohou zaplísnit, proto je nutná následná dezinfekce (acriflavin, metylénová modř). Další druhy pijavek, jako je např. 10-15 cm velká
pijavka koňská (Haemopis sanguisuga), se na ryby sice nepřisávají, ale mohou se v akváriu namnožit,
kdy se zde shlukují pod plochými kameny nebo jinou dekorací, odkud je ale můžeme postupně snadno vysbírat. Pijavky mohou být nebezpečné také tím, že jsou mezihostiteli a přenašeči různých cizopasníků.
Kapřivci
Kapřivci (Argulus) jsou drobní korýši s plochým oválným tělem o velikosti 5-10 mm, které je pokryté průhledným štítkem. Jedná se o nebezpečné cizopasníky, kteří se velmi pevně přisají na rybku a bodcem ji vysávají. Zanícené bolestivé rány pak hnisají, rybka se
snaží otíráním zbavit parazita, až může nakonec uhynout. Takto postiženou rybku vylovíme, v mokré gáze ji lehce přidržíme a pinzetou kapřivce vytáhneme. Rybku pak umístíme do nádrže s dezinfekcí (acriflavinem, metylénová modř). Kapřivce si zavlečeme pouze s
nalovenou živou potravou, kde hlavně drobní nedorostlí jedinci mohou uniknout naší pozornosti. Prevence je podobná jako u nezmarů, tzn. nalovený plankton sléváme až po odstátí vody, kdy se kapřivci usadí a vajíčka klesnou ke dnu. Úplně 100% ochrana to však
není, tou může být jedině změna loviště živé potravy, nejlépe za místa bez výskytu ryb.
